Mistr a Markétka

Meer over het boek

„Reálný dům se svou reálnou existencí. Pak přišel umělec a vdechl mu jiný, fantastický život, obydlil ho stovkami postav a rozšířil ho do rozměrů kosmu. Čáry skončily a dům se znovu vrátil do hranic skutečnosti. Ale já, kterého s tím domem pojí patnáct let života, se už nedokážu zbýt myšlenky, že vedle mě tu kypěl jiný život – smyšlený, přízračný a zároveň mnohem reálnější než můj vlastní.“ Sotva by bylo možné nalézt přiléhavější výpověď charakterizující Mistra a Markétku, vrcholné a poslední Bulgakovovo dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost, než jsou tato slova nezapomenutelného domu na Sadové 302b, místa, z něhož se román začíná odvíjet a v něž na závěr ústí. V Bulgakovově groteskním mnohovrstevnatém mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v roce 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940. Je příznačné, že dílo mohlo v Sovětském svazu spatřit světlo světa až patnáct let po autorově smrti.