Bookbot

Útěcha z filosofie

Boekbeoordeling

Meer over het boek

Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.

Een boek kopen

Útěcha z filosofie, Emanuel Rádl

Taal
Jaar van publicatie
2000
product-detail.submit-box.info.binding
(Hardcover)
We hebben dit exemplaar niet meer.
of
Beschikbare uitgave bekijken

Betaalmethoden

3,7
Zeer goed
47 Beoordelingen

We missen je recensie hier.

Taal
Tsjechisch
Uitgever
Votobia
Jaar van publicatie
2000
Formaat
Hardcover
Aantal pagina's
108
ISBN10
8071983993
ISBN13
9788071983996
Reeks
Beoordeling
3,7 van 5
Aantekening
Podle vzoru posledního Římana Boetia (jehož osud také přirovnává ke svému) chce E. Rádl zanechat filozofický odkaz, který u něj mimo jiné znamená odklon od přírodních věd (svůj dřívější zájem o přírodní vědy charakterizuje v práci jako uváznutí). Kniha se zabývá různými filozofickými tématy a má často poznámkový nebo glosující charakter. Je živá stylem a bohatá na myšlenky a co se týče konstrukce kapitol, pak nám někdy připomínají Hegelovu Fenomenologii ducha. Čtení v zamyšleních E. Rádla (který byl jinak žákem i souputníkem T. G. Masaryka) je obsahem aktuální i pro dnešek. Příklon k Aristotelovi, kterého považuje za největšího filozofického ducha, zcela jasně prozrazuje jeho předchozí exaktní zaměření. V této souvislosti nás však může překvapit, že si zachovává odstup k renezanci (je v ní mnoho nahodilostí) a naopak s respektem vzhlíží ke středověku, jehož jsme, podle Rádlova přesvědčení, přímými dědici.