Meer over het boek
Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?
Een boek kopen
Dvanáct povídek o poutnících, Gabriel García Márquez
- Taal
- Jaar van publicatie
Betaalmethoden
We missen je recensie hier.
- Taal
- Tsjechisch
- Auteurs
- Gabriel García Márquez
- Uitgever
- Hynek
- Reeks
- Tags
- Fictie, Verzamelingen, anthologieën, Korte Verhalen, Frankrijk, Verhalen, Zuid-Europa, Italië, Maatschappelijke romans, Europa, Spaanse literatuur, Spanje, Oostenrijk, Magisch realisme, Verzameld Werk, Mystiek, Hispano-Amerikaanse literatuur, Vertelling, narratie, Zuid-Amerika, Ballingschap, Latijns-Amerika, Zwerftocht, Colombia, Pelgrimsplaatsen, Pelgrims, Colombiaanse literatuur
- Eerste editie
- 1992
- Oorspronkelijke titel
- Doce cuentos peregrinos
- Beoordeling
- 4,05 van 5
- Aantekening
- Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?